PŘIJÍMAČE

 

Jako první vynalezl rádiový přenos Nikola Tesla v roce 1893 a přihlásil jej na patentním úřadu jako patent č. 645576. Později však bylo prvenství přiřknuto Italovi Marconimu a Rusové zase vyzvedli prvenství ve prospěch jejich fyzika Popova. Až v roce 1943, již po smrti Tesly, bylo soudně rozhodnuto, že prvenství přece jen patří Teslovi!

Před sto léty, na vánoce 24. 12 1906 byla v Americe odvysílána prví rozhlasová relace. Pravděpodobně ji slyšelo jen několik radiooperátorů na lodích. Do té doby svět přenášel radiové zprávy pouze morseovkou.

Po první světové válce se začalo pracovat na vývoji prvních rozhlasových vysílačů a přijímačů. Během dvacátých let min. století začaly po celém světě rychle vyrůstat rozhlasové vysílače a počalo pravidelné vysílání. Prakticky ihned se začaly o překot objevovat nejrůznější přijímače, ať již továrně vyráběné, či amatérské. Ty úplně první se odlišovaly nejvíce provedením cívek a vlastně celého ladícího obvodu. Detekční část – krystal zůstával bezezměny, ale odlišovaly se jeho konstrukce. Později se šířily stejně rychle jako krystalky i přijímače elektronkové. Tam již byl sortiment zapojení a provedení mnohem širší. Původně se vysílalo na dlouhých vlnách (DV), pak i na středních(SV) a nakonec i na krátkých(KV), vše amplitudově modulováno(AM). První přímozesilující přijímače a audiony byly postupně nahrazovány superhety, a stále rostl výkon koncových stupňů. Během války byly elektronkové přijímače dovedeny prakticky ke své dokonalosti a v poválečné době se počal blížit jejich skon. V padesátých létech byl vynalezen první tranzistor a první tranzistorové přijímače na sebe nedaly dlouho čekat. Vysílat se začalo i na velmi krátkých vlnách VKV s frekvenční (kmitočtovou) modulací(FM). Elektronkové přijímače pak vlastně jen přežívaly dobu, která překlenovala období než se tranzistory zdokonalily natolik, že byly rovnocennou náhradou elektronek. V sedmdesátých letech byly lampové přístroje vytlačeny úplně a na vítěznou dráhu nastoupily polovodiče v plném rozsahu. Jejich přínos pro elektroniku byl obrovský – umožnily miniaturizaci, která u elektronek nebyla možná, rozšířily možnosti použití, jejich spotřeba byla ve srovnání s elektronkami zanedbatelná, protože nepotřebují žhavící příkon. Napájecí napětí polovodičů jsou jednotky voltů, elektronek až stovky voltů.

 

Dělení přijímačů

Přijímače můžeme rozdělit do několika skupin:

Přijímače bez zesílení, tedy detektory – krystalky

Přijímače se zesílením, např. jednotranzistorové či jednolampové přístroje

Přijímače se zesílením a zpětnou vazbou tzv. audiony

Přijímače se směšováním kmitočtů, tzv. superheterodyny

Přijímače reflexní

Přijímače superreakční (též superregenerační)

 

KRYSTALKY

JEDNODUCHÉ PŘIJÍMAČE

SLOŽITĚJŠÍ PŘIJÍMAČE

AUDIONY a ELEKTRONKOVÉ PŘIJÍMAČE

SUPERHETY

REFLEXNÍ PŘIJÍMAČE

OSTATNÍ PŘIJÍMAČE

FREKVENCE VYSÍLAČŮ

 

 

ZPĚT

TOPlist