MAGIE

 

Vznik magie nelze nijak datovat. Toto prastaré umění doprovází člověka po celé věky. Často se počátky magie datují do dob starého Egypta, ale není tomu tak. Egypťané, zdá se, dali pouze magii určitou formu. Kde jsou opravdové kořeny magie nevíme. Byla používána kmenovými šamany už před tisíci lety. Odkud se tedy magie vzala? Existují určité indicie, které nás vedou k domnění, že člověk žijící před tisícovkami let byl mnohem senzitivnější k přírodním vlivům i dějům (možná např. viděl auru pouhým okem). Čím méně byl závislý na přírodě, tím více se tyto schopnosti vytrácely. Jen ti prozíravější se snažili tyto dávné lidské instinkty uchránit od zapomnění. Z těchto prozíravějších se později rekrutovali šamani a kouzelníci. Aby dokázali probudit v člověku magické síly, museli vytvářet a vyvíjet praktiky, které vedly k spolehlivému otevření bran vědomí. Tak vznikly magické rituály a techniky, které umožňovaly šamanům nahlédnout tam, kde ostatní neviděli. To, čemu dnes říkáme magie, je soubor těchto rituálů, šamanské filozofie, iniciačních technik a způsob, jak s těmito silami zacházet, a jak je ovládat.

Vývoj magie v Evropě se vyvíjel přirozeným způsobem do doby, než Evropu ovládli křesťané. Mágové byli do té doby silnou konkurencí jejich kněží a církev nemohla přenést přes srdce, že existuje vyšší moc než je sama. Rituály byly potlačovány, samotní mágové se stali obětmi bestiální inkvizice a všichni sympatizanti magie prohlášeni za kacíře (a většinou končili v plamenech hořících hranic). Tak byla přímá linie magie přerušena. Ne však zlikvidována. Mnoho mágů pracovalo dál, jaksi v ilegalitě, některé magické způsoby převzaly jiné "legální" osoby, např. alchymisté. Ale i samotní vyznavači kříže magii používali, často zmutovanou do forem přijatelných křesťanstvím. Tak vzniklo mnoho forem magie. Lze tvrdit, že se magie lokálně liší, ale její základ je vždy stejný: ovládnutí sil, které nejsou běžně dostupné a nalezení cesty k vyšším duchovním instancím. Stejný je vždy i samotný účel magie: magie musí člověku sloužit, člověku pomáhat, člověka učit. Učit jak žít. Dalo by se říci, že magie je nositelkou duševní osvěty, té pravé. Ostatní, nám obecně známé a oficiální způsoby jak obohatit mysl, vzdělání, filozofii a vůbec celý duševní život člověka, vychází z tradičních způsobů, ale navíc je vše omezováno etickými, náboženskými, politickými aj. dogmaty. Pak samozřejmě nastává situace, kdy samotný předmět duševního rozvoje je utajen, nebo je snaha o jeho mystifikaci. Proto také může být spousta mágů nebo jen jejich metod prohlášena za nezákonné. (I když by třeba ve skutečnosti nikdy ke konfliktu se zákonem nedošlo). Tyto skutečnosti částečně blokují seznámení se adepta s jeho praxí. Svět, kde se pohybuje mág, je však nedostupný pro nezasvěcené. Každý člověk, který má předpoklady pro to, aby se stal mágem, se jím může stát. Pro začátek si musí uvědomit hlavně to, že život mága není hobby ani povyražení, či hra. Magie je styl života, poslání a neustálé poznávání a učení. A také nebezpečí. Proto je vhodné mít svého učitele, který dohlíží nad správností praktik prováděných adeptem a vede ho správným směrem. Ten, kdo za magií vidí svět čarodějnic a čarodějů, kteří svou prací způsobují katastrofy, uhranutí, úmrtí apod., asi by vůbec k magii neměl nijak inklinovat. Mysl mága musí být jasná a nezatížená negativními vlivy, mág musí být vyrovnaný a smířený se vším.

-flérius-