EXPERIMENTY S DETEKTOREM LŽI

Pokus č.1

Detektory lži pracují na principu měření odporu kůže. Lépe řečeno, měří se změna odporu kůže jako důsledek reakce na psychické pochody.

Elektrický odpor kůže člověka kolísá v rozmezí desítek kW až jednotek MW a je mimo jiné závislý na momentálním psychickém stavu člověka. Každá změna psychického stavu vyvolává odlišnou vnitřní sekreci žláz a to má za následek i změnu činnosti potních žláz. V praxi to vypadá takto: přejdou-li naše myšlenky do emocionálního stavu, vyvolá to mikrozměny v činnosti potních žláz - čím jsme více zpocení, tím více klesá odpor kůže.

Přístroje, které pracují na principu měření odporu kůže se nazývají celkem atraktivně detektory lži. Lepší pojmenování by však byl detektor emocí nebo detektor změn psychického stavu. Na názvu však nezáleží, pro nás je důležité zjištění, že detektor nereaguje jen na lež, ale na všechny silné duševní prožitky a emoční rozpoložení. Díky těmto skutečnostem lze detekor lži využívat jako jednoduchou biologickou zpětnou vazbu. V anglosaské literatuře je biologická zpětná vazba označována jako biofeddback.) Detektorem lži lze celkem spolehlivě vyhodnotit strach a napětí (např. při sledování horroru), vzrušení, depresi i euforické stavy. Cvičně lze vyzkoušet, jakou odezvu detektor lži bude mít při zadržení dechu, vypití šálku kávy nebo vykouření cigarety. Díky biologické zpětné vazbě je možno sledovat změny v organismu a zjišťovat, na jaké vzruchy jsme nejcitlivější. Bez podobných přístrojů to dokáží jen citliví psychotronici, a to jen subjektivně. Přístroj ukazuje zcela nekompromisně to, co změřil a je možno při používání stejných přístrojů testovat různé osoby a přiřazovat k nim i výsledné hodnoty měření. Tím lze vyhodnotit mnoho experimentů (např. s telepatií). Naměřené hodnoty poskytují možnost získat přehled o procentuální úspěšnosti experimentu. Vždy je nutné měření provést opakovaně a nejlépe s určitým časovým odstupem.

Vlastní použití detektoru lži je celkem snadné. Nejvíce času zabere zjišťování, kam umístit elektrody tak, aby funkce přístroje byla optimální. Ve většině případů vyhovuje zápěstí, prsty a předloktí. Elektrody musí být pevně fixovány, (např. leukoplastí) a ruce musí zůstat v úplném klidu - nejlépe volně položeny na stole. Přístroj je potřeba nechat několik desítek sekund ustálit a teprve potom lze úspěšně indikovat změny odporu kůže. K napájení přístroje se musí vždy používat baterie. Nikdy nepoužívejte síťové zdroje, adaptéry apod. Vlivem závady na síťovém zdroji se může síťové napětí dostat až na elektrody umístěné na vaší ruce!!! Takže zbytečně neriskujte a zůstaňte u baterií. Je vhodné si pořídit akumulátory a ty dobíjet. Také je vhodné používat místo jedné baterie 9V sadu baterií (tužkových nebo monočlánků) umístěných v pouzdře , které nestojí více, než pár desítek korun. Větší baterie pochopitelně vydrží delší dobu.


EXPERIMENTY S VIRGULÍ

Pokus č.2

 

Téměř každý se může stát proutkařem. U některých lidí funguje automaticky a hned na poprvé, ostatní si musí vsugerovat, že to umějí. Tak jednoduché to zase není, existuje určité procento lidí, kteří nikdy nezvládli umění proutkařit. Některým lidem stačí trénink několikahodinový, jiní potřebují dny, týdny.

Prvním předpokladem, v případě, že vám proutek nebude fungovat, je víra ve funkčnost celé radiestezie. Vaše mysl by měla být klidná a soustředěná. Stres, nervozita a únava vám určitě nepřidá na úspěchu - právě naopak. Konkrétní popis radiestazie naleznete na stránce psychotronika.

 

 

 

Nejjednodušší způsob jak začít, je pořídit si virguli z větve stromu (líska, jabloň, bříza, vrba, třešeň apod.), seřízněte ji na přibližný rozměr dle obrázku a správně uchopte. Pomalu kráčejte krajinou a snažte se soustředit na činnost, kterou provádíte. Při přechodu nad podzemním pramenem vody (nebo geopatogenní zónou, ložiskem nerostů apod.) by měla virgule vykazovat odezvu. Prut je potřeba svírat pevně, ale ne křečovitě. Držte virguli dlaněmi nahoru a přitom ji ohýbejte rozvětvením směrem ven. Virgule reaguje tím, že se začne otáčet směrem dolů nebo nahoru. Lokty držte těsně u těla. Vyzkoušejte si různé velikosti virgule, různé úhly rozvětvení i různé materiály. Sami uvidíte, se kterou virgulí se vám bude pracovat nejlépe. Nejlepší je čerstvě uříznutá a pružná.

 

 

 

Další jednoduchou pomůckou jsou dráty "L". Tyto dráty, které se drží dle obrázku, jsou vyrobeny z ocelového nebo mosazného drátu o průměru cca 1-3 mm a ohnuty v pravém úhlu do tvaru písmene L. Dráty je možno držet v ruce jednak holé, jednak v rukojeti. Nejjednodušší rukojeť vyrobíte prostým nasunutím obalu od vypsaného popisovače (fix), v němž bude drát volně vložen. Délka ramen obou drátů je opět individuální, a to 8-20 cm u kratších ramen a 15-75 cm u ramen delších. Pro začátečníky je ideální vyzkoušet "L" dráty v délce cca 15 cm x 30-50 cm.

Odezva drátů "L" je jiná než u virgule. Poté, co se naučíte chodit s dráty tak, aby s nimi nepohyboval pohyb vašich rukou nebo vašeho těla (pozor na silný vítr), můžete začít s vlastním měřením. Při přechodu nad pramenem vody, dráty vykazují odezvu - čím jste blíže u zdroje vody, tím více se dráty k sobě přibližují a nakonec i překříží. Překřížení nastane pouze přímo nad zdrojem vody.

Další pokusy s proutkem budou popsány později.